Před Ždíreckou hospodou bylo podezřele prázdno. Nedělní klid narušovalo pouze deset pejsků, kteří očividně věděli, že se chystá něco velkého – výprava do lesů!
Podél řeky a skrz chatařskou osadu Rafanda jsme se vydali vstříc stoupání. Zpočátku samý úsměv, ten se ale s přibývajícími výškovými metry postupně vytrácel. Bylo totiž nutné dýchat. Hodně. Naštěstí naše plíce krizi ustály, takže jsme se na vrcholku mohli odměnit krátkou, leč zaslouženou občerstvovačkou.
Druhá polovina cesty už byla za trest… tedy vlastně za odměnu – pěkně po vrstevnici, skoro zadarmo. U obce Louňavá jsme pořídili nezbytné kolektivní foto jako důkaz, že jsme nejen přežili, ale dokonce ani nezmrzli.
Kolem vysílače jsme dorazili do Hradišťské Lhotky a odtud už to byl jen kousek do Smederova a zpět do Ždírce, kde jsme slavnostně zakončili náš dvanáctikilometrový úžasný výlet.
Příště jdeme znovu. Dobrovolně. 😄
